Nejste prostě ta pravá cílová skupina pro soul - mladá generace do
nějakých pětadvaceti let, která přechody z češtiny do angličtiny vůbec
neřeší. Zato může řešit imageové polepy karoserie, repráky blikající v
rytmu dunící hudby, supermódní tvar karoserie ve stylu městského SUV…
|
Korejská Kia prodělala v posledních třech letech ohromný přerod. Mladší generace už většinou ani netuší, že v devadesátých letech byla značka synonymem pro šedivé, nenápadité vozy s příšerným interiérem a průměrnou kvalitou, které kupovali většinou důchodci.
Jízdní vlastnosti? Americky měkké podvozky, nepřesné řízení, jako nášup pak žravé benzinové motory. Až na konci roku 2006 přišel cee´d. Síd je tak divný název, že si to Češi nikdy nekoupí, usmíval se tehdy bývalý šéf Škodovky.
Smích dnes konkurenty přešel. Evropský design vytvořený v Německu, pochvaly ve všech testech, slušná kvalita a pětiletá záruka (plus další dva roky na motor a převodovku) katapultovaly cee´d na pozici jednoho z nejprodávanějších vozů nižší střední třídy - v Česku mezi importovanými vozy opakovaně vede. To byl signál k ofenzivě.
Třídveřový pro_cee´d se odvázal ještě víc - konečně dynamický design, který osloví nejen taťky od rodin. No a konečně soul - bez vazeb na minulost Kii hraje čistě na módní noty a podle ohlasů se zákazníkům líbí. Samozřejmě že tomu pomáhá i cena - 299 tisíc za základní výbavu s benzinovou 1.6 (93 kW) je dobrých, i když chybí klimatizace.
Jestliže v budoucnu přibude do motorové palety slibovaná 1.4, bude za tuto cenu jistě i s klimou. Standardem všech verzí je však chvályhodná pětiletá záruka.
Nicméně otázka zní: jak se vlastně jezdí autem, které má být podle výrobce "křížencem mezi kategoriemi malých aut, MPV a SUV"? Jednoduchá odpověď: není to vůbec špatné, i když některé drobnosti mi dojem trošku kazily.
Soul opravdu není velké auto - vždyť je také veden ve statistikách registrací SDA mezi malými vozy typu Škody Fabia. Té do soulu chybí 11 centimetrů; takovému Fiatu Grande Punto sedm. Ale když se k soulu poprvé postavíte, ani náhodou by vás to nenapadlo. Působí masivně, robustně, v hlavní roli je přitom šířka (oproti fabii +14 cm) a výška (+11 cm) karoserie.
Rozvor je delší o devět centimetrů, což znamená, že pro (čtyřčlennou posádku) je opravdu dost místa vpředu, vzadu i do šířky. Někde ale prostor chybí - v kufru. Oproti fabii přidává jen 40 litrů, což stačí tak na větší nákupy, na dovolenou s pěti kufry nebo batohy by už posádka měla problém. Zato má kufr dvojité dno pro ukládání drobností.
Ještě k velikosti: českému motoristovi nejlépe poslouží srovnání, že Kia Soul je velikostí přesně mezi Škodou Fabií a Roomster; automobilka tvrdí, že založila "novou automobilovou kategorii CUV neboli Crossover Utility Vehicle". A proč to není jednoduše zmenšené SUV? No protože soul nemůžete nikdy dostat s pohonem všech čtyř kol, což je základním atributem esúvéček.
Otevřete dveře a první, co vás dostane, je spousta místa. Rozměrná sedadla sahají až nad ramena průměrně vzrostlého muže, mají slušné boční vedení opěradla i sedáku. Žádné výhrady nemáme ani ke zpracování interiéru, v našem případě provedeném ve dvoubarevných plastech. Ergonomie je na jedničku, vše potřebné může řidič ovládat pohodlně a bez ztráty pozornosti.
Odkládacích prostor je v soulu tak akorát, v našem exempláři však místo zavíratelné schránky na vrchu palubní desky trůnil basový reproduktor, který tvrdil muziku. A otočný ovladač pod volantem ji zase obarvil: červené žárovičky dveřních repráků by mohly různě nastavitelnou frekvencí způsobit slabší povaze epileptický záchvat. Funkce je samozřejmě za příplatek a jde vypnout; my jsme to udělali po chvilce.
Nicméně hlavním smyslem každého auta je jízda, ne diskotéka. Náš soul v této disciplíně obstál dobře, i když k absolutoriu mu chyběla lepší odezva řízení na pohybu volantu a přespříliš tvrdý až nepohodlný podvozek. Mohly za to nízkoprofilové pneumatiky 225/45 R18 - obří disky sice dělají ze soulu většího fešáka, ale na standardních patnáctkách 195/65 (jako na octavii) se vám bude jezdit rozhodně pohodlněji.
A k tomu řízení: když jsem v první zatáčce vzal za volant, příliš
horlivý posilovač auto poslal málem do smyku. Docela jsem se vyděsil a
řekl si, že budu muset řídit piánko; zvykal jsem si ale docela dlouho.
Tvrdý podvozek měl ovšem tu výhodu, že v zatáčkách se soul ani přes
svou vyšší stavbu nenakláněl, podle toho, co jsme zažili na prezentaci,
to však netrápí ani standardní verze.
Trochu zklamal motor - ale hlavně proto, že jsme v něj vkládali velká očekávání. O ně si totiž svými 93 kilowatty říkal. Praxe byla trochu horší - v nižších a středních otáčkách byl méně živý, ožíval až nad 4 000 otáčkami, kam se nám však kvůli narůstajícímu hluku (74 dB při tachometrových 140 km/h je druhá nejhorší hodnota v našich měřeních, hned za ojetým naftovým Peugeotem 307 SW) moc nechtělo.
K tomu se od 130 přidával hluk aerodynamický. Ovšem po městě a okolí bylo v kabině naopak solidní ticho, v průměru kolem 67 decibelů, což je velmi pěkná hodnota. Pružnost motoru byla celkem solidní (45 km/h při 1 500 otáčkách na pětku bez problémů), jen na dálnici při vyšších rychlostech se mu už moc přidávat nechtělo a v táhlých dálničních stoupáních ztrácel bez podřazení dech celkem rychle.
Pro klidnou jízdu však bohatě stačí a odmění se za ni průměrnou kombinovanou spotřebou 6,5 litru na 100 km - a to je vynikající hodnota. Při jízdě výhradně po městě to bude určitě více - výrobce uvádí 7,9 litru, ale ověřit jsme to nemohli - měřili jsme totiž apetit autíčka prostým výpočtem po dotankování.
Palubní počítač totiž ve voze z první náběhové série chyběl, přestože jsme měli nejvyšší výbavu - stejně jako krycí plato kufru nebo loketní opěrka. Do konce roku budou. Zato nechyběla barevná couvací kamerka v krytu zadní SPZ - moc se nám líbilo, že obraz z ní se zobrazoval na vnitřním zpětném zrcátku. Tak jsme si na to zvykli, že bychom to v jiných autech na jiném místě už nechtěli. Pochválit musíme i ostré (až jedovaté) brzdy i superlehoučké řazení s přesným chodem šaltrpáky.